Stupnice

Hudební toeorie je košatá a částečně zmatená. Například je velmi podivné používání termínů tón a půltón. My se této pasti vyhneme. Vysvětlíme dva druhy stupnic a zjistíme, že prakticky vše je tón a žádné půltóny nejsou a nebo nejsou potřeba.

Stupnice chromatická = všechny klapky na piáně

Stupnice chromatická má 12 tónů. Všechny ty tóny jsou od sebe vzdáleny stejně a každý má na piánu jednu klapku. Piáno má takových stupnic vedle sebe třeba 6. V chromatické stupnici není nic jako půltóny. Vzdálenost každého tónu ke svému sousedu je jeden tón. Na piánu jsou bílé a černé klapky, ale to neznamená nic. Rozhodně neplatí, že by ty černé byly jakkoliv jinak hodnotné než ty bílé. Piáno je nástroj, který byl vyroben, aby se na něm hrálo dobře ve stupnici C dur nebo A moll, což jsou stupnice diatonické a o nich je další odstavec. Mnoho zmatků také působí značení tónů. tóny H a C mají k sobě stejně daleko jako C a C#. C s křížkem nazývané Cis není nikterak závislé na tónu C, není to jeho půltón ani nic podobného. Všech dvanáct tónů jsou stejně hrdými použitelnými a hratelnými jednotkami. Některé z nich mají jen velmi hloupě zvolená jména. Navíc, aby to byl pořádný zmatek, mají tyto špatně nazvané tóny více takových špatných názvů (C# = Db) nebo dokonce tři (Hb = b = Cb). Ale to nechme koňovi alespoň pro dnešek.

Hudba se dnes hraje daleko symetričtěji než dříve, terminologie a hudební nástroje tomu někdy neodpovídají.

Stupnice diatonická = 12x to samé

Pokud si vezmeme chromatickou stupnici z předchozí kapitoly a vybereme si z ní jen nějaké tóny, získáme stupnici diatonickou. Je jich mnoho druhů. Představ si to tak, že se posadíš k piánu a položíš prst na klávesu c. Pak zahraješ nějaké tóny, třeba všechny bílé klávesy, a skončíš opět na klávese c, jen o oktávu výše (Oktávám se věnuje teoretická kapitola). Cestou samozřejmě nějaké klapky vynecháš a zapíšeš si kolik jich bylo. Asi takto:

Takto vznikne durová stupnice C dur. Co ale znamená to C dur? Nic, prostě se tak říká stupnicím, které jsou vyrobeny podle modelu 1-1-0-1-1-1-0 z chromatické stupnice. Stejně tak můžeme pomocí jiné masky vyrobit jinou stupnici než durovou, pořád bude spadat do kategorie takzvaných diatonických stupnic. Existuje mnoho různých variant, druhá nejznámější je mollová melodická, ta má masku 1-0-1-1-0-1-1. Můžeš si vymyslet vlastní stupnici a nebudeš první ani poslední.

Z tohoto teoretického základu můžeme odvodit následující skutečnost:

Každého typu diatonické stupnice (dur, moll melodická, moll harmonická, japonská pentatonika...) existuje 12 verzí. Jednoduše proto, že chromatická stupnice má 12 tónů. Když začneme jiným tónem a budeme vynechávat stejný počet tónů, vyjde nám stupnice stejného charakteru - ale od jiného tónu. Například A dur. S takovou stupnicí můžeme nakládat úplně stejně, jako se stupnicí C dur, můžeme si v ní zahrát písničku i najít příslušné akordy.

Srovnání chromatické stupnice a diatonických stupnic